Prní pohnutky k blogu

Řeknu vám, někdy je těžké žít. Jo, to zní hluboce. 

Tak pět dní nevycházím z domu. Mám náladu na nic a s nikým se nechci bavit, i když vím, že mě teď dvě osoby, které fakt žeru, potřebují. To je asi hnusné a sobecé, co? Sedět jen tak na zadku když jsou oni také na dně. Ale já vím, že kdybych s nimi momentálně mluvila... nedopadlo by to dobře. Byla bych určitě nepříjemná a hnusná a pěkně bych si to u nic po ... pokazila, ok? 

Možná jste ho už taky zažili. Ten pocit, že vaše existence je naprosto mimo dráhu ostatních životů. Ne, nejsem emo, ani se neřežu, nechci umřít a ani podobné věci. Jen mám prostě teď chuť na pořádně dlouhou samotku, někde daleko od ostatních. A kde jinde toho docílit než n Internetu, nebo Aljašce?

A jelikož je mi Internet vážně blíž než Aljaška (heštek forevr pražák), rozhodla jsem se tak učinit a založit blog.

Děkuje vám za pozornost, 

vaše Pisatelka blogu.